Moskva 2007
Tato cesta začíná jinak než naše předchozí cesty. Jako členové Klubu cestovatelů po Rusku jsme se účastnili podzimního cestovatelského festivalu, kdy byli v tombole losovány jako hlavní ceny dvě letenky od KD Avia. Jedna do Petrohradu a druhá do Moskvy a já byl tím šťastlivcem, který vyhrál letenku do Moskvy.
Aničce lékař nedoporučil vzhledem k těhotenství letět, tak letím sám. Je to všechno narychlo protože se musí poukaz uplatnit do měsíce. Kupuji průvodce Moskvou a píši Ivanovi zdali je možné v Moskvě vidět ponorku. Paní Sizová zařizuje vízum a ubytování.
Na letiště mě doprovází Anička, je to první cesta kterou absolvuji bez své milované ženy. Letím s přestupem v Kaliningradu, škoda že nemůžu let přerušit a v Kaliningradu se porozhlídnout bylo by to jistě zajímavé. Podíval bych se po nějakém jantaru na pláži Baltu, v této oblasti se hojně vyskytuje. Na letišti v Kaliningradu zjišťuji jak je to s dopravou z letiště Domodědovo do Moskvy, prý kolem 500 rublů. Do Moskvy přilétáme kolem jedné v noci, sotva opustím tranzitní prostor letiště jde ke mně chlapík jestli nepotřebuji odvézt, domlouváme se na 500 rublech a jedeme do hotelu, není to taxikář ale cesta je bez problémů, k hotelu to je asi
Ráno vstávám a po snídani která je v ceně ubytování vyrážím metrem do města, mám vytypované památky a místa která chci vidět.
Moskva ve srovnání s Petrohradem v kterém jsme byli s Aničkou a moc se nám líbil je architektonicky chudší přesto stojí za vidění. První cesta vede do Moskevského Kremlu a na Rudé náměstí.
Nákup vstupenek do Kremlu byl trochu složitější protože na aktuální hodinu byli vstupenky vyprodané a vstupenky na další prohlídku prodávali až půl hodiny před prohlídkou, proč nebylo možné lístky koupit hned nevím. Jdu tedy nejdříve na rudé náměstí a obdivuji chrám Vasila Blaženého a prohlížím Rudé náměstí po kterém za dob SSSR projížděla vojenská technika, byla kvůli tomu zbourána vstupní brána, která je nyní již znovu postavena. Ke zdem Kremlu na Rudém náměstí je přilepeno mauzoleum V.I.Lenina (vlastním jménem Uljanov) z červeného mramoru. Tato postava jejíž sochy jsou rozesety po celém Rusku a dalších státech SSSR mi nestojí za návštěvu.
Blíží se hodina další návštěvy Kremlu tak jsi jdu koupit vstupenku, v Kremlu je několik kostelů, aružejnaja komnata, car kolokol což je stotunový zvon který při požáru pukl a nikdy nezvonil. Hned vedle zvonu stojí car puška, obrovské dělo které nikdy nestřílelo.
Když procházím GUM (gasudarstvěnyj univerzalnyj magazín) mimochodem moc pěkně opravený hystorický obchoďák volá Ivan že mi večer ukáže město. Domlouváme se že se sejdeme na stanici metra v šest hodin odpoledne, Ivana jsem neviděl dva roky, setkali jsme se před naší cestou na Kavkaz kam říkal že by nejel…..
Ivan říká že se teď autem po Moskvě jezdit nedá, jsou hrozné dopravní zácpy a tak jedeme do nějakého jazzového klubu kde zrovna hraje jeho kamarádka, kolem osmé vyrážíme na obhlídku města, ukazuje mi spoustu míst, televizní vysílač Ostankino jehož vrchol se halí v mracích, Lomonosovu univerzitu na Vorobljovich garách kde se v létě sjíždějí motorkáři, stadion Lužniky, Stalinovi sestry (jedná se o stejné budovy rozeseté po Moskvě), sochu Petra I znázorněného jako admirála (socha je umístěna na břehu řeky, prý byla původně určena do USA a měla ztvárňovat Kryštofa Kolumba ale Američani sochu odmítli a starosta Moskvy Lužkov o ni projevil zájem, tak se z Kryštofa Kolumba stal Petr I, Ivanovi se socha nelíbí) a další pamětihodnosti. Říkám že bych se chtěl podívat na nechvalně známou budovu KGB a za chvíli jsme u ní. Povídáme cestou o Rusku, jak bylo jak je atd.
Další den se jedu podívat na nábřeží řeky Moskvy a Chrám Krista spasitele, tento chrám nechal Stalin po válce strhnout a na jeho místě postavili bazén. Po rozpadu SSSR Ruští „podnikatelé“ financovali znovupostavení chrámu. Musím říct že na mne zanechal velký dojem. Jedná se o nádhernou stavbu řemeslně nádherně provedenou.
Odpoledne mi píše Ivan abych přijel do klubu že na mne bude čekat u metra. Jazzový klub má jeho kamarád taky motorkář, vystupují tam různé kapely a atmosféra je příjemná.
Další den se jedu podívat na ponorku, další intenzivní zážitek. Jedná se o dieselovou ponorku. A vedle ní zrovna umisťují hydroplán s tlačnou vrtulí.
V ponorce provází vysloužilí námořník, ponorka je kompletně vybavena včetně torpéd a agregátů. Další příjemné zjištěn ve frontě na vstupenku do ponorky je, že slušně mluvím a rozumím Rusky, opravdu mě to potěšilo. Cestou zpět metrem si prohlížím několik zajímavých stanic metra na které mě Ivan upozornil. Stanice jsou zdobené s lustry a sochami. Večer mě zve Ivan do klubu, s díky odmítám jsem dost unavený.
Na letiště jedu vlakem, jede tam přímí spoj, takže pohoda. Na letišti taky bez problémů, odlétáme do Kaliningradu kde přestupuji na let do Prahy. Ten má asi dvouhodinové zpoždění, něco na letadle opravují. To mé odvaze moc nepřidává, bojím se létat a když vidím jak něco šroubují v křídle………
Moskva určitě stojí za vidění i když Petrohrad je dle mého názoru mnohem zajímavější.
Náhledy fotografií ze složky Moskva 2007
