Poutník

Za chvilku začne krásné letní počasí, je čas naplánovat si nějakou cestu za poznáním. Kam vyrazit moc dlouho  přemýšlet nemusíme, rádi bychom si totiž vyzkoušeli  jaké to  je cestovat na motorce do zahraničí, vždyť cestovat po Česku je docela jednoduché. Tak o co složitější může být to zahraniční? Vyzbrojeni jen hrstkou informací a s malou jazykovou vybaveností, ale zato s velkou odvahou poznat něco nového se  vydáváme s CéBečkem 750 do Litvy.   Toto  naše  první cestovní dobrodružství se začíná v sobotu 3.7.2004 v půl deváté, kdy  spakovaní v malých brašnách  a  bagáží ověšenou motorkou opouštíme na týden Zeleneč. V Náchodě tankujeme benzín a přejíždíme hranice do Polska, je trochu chladno, ale nás hřeje to  něco zvláštního, jiného co zatím neumím popsat. Cesta Polskem je příšerně nudná a tak si ji děláme příjemnou občasnými přestávkami, kdy do sebe soukáme nějakou  dobrůtku nebo si aspoň protáhneme ztuhnuté kosti. Další tankování je ve městě Čestochova (za 60 zlotých ) a ve Varšavě ( za 55 zlotých). Průjezd hlavním městem Polska je pro nás zatím nezkušené cestovatele příšerným zážitkem. Odměnou nám je krásné ubytování v penzionu Twins, hned za Varšavou za 100 zlotých. Ujeli jsme 612km.

Neděle 4.7.2004

Začínáme  v osm hodin vydatnou snídaní a pak nás čekají další kilometry. Před cestou se Dan rozhodl namazat řetěz motorky, ale zjistil, že místo mazání vzal čištění na řetěz. A tak cestou u pump sháníme nový sprej. Máme štěstí, asi na třetí pokus se podařilo jeden koupit, ale časem stejně zjistíme, že je k ničemu asi tak  jako ten sprej na mytí. Je obyčejný a nefunguje tak jako ten motulácký, který tu ani neznají. Cesta do Suwalki je místy ve výstavbě a tak musíme počítat s omezeným provozem. Před hranicemi natankujeme plnou nádrž za 50 zlotých a vyměníme peníze. ( 100€ = 340 litů ) Za hranicemi se počasí malinko zhoršilo, drobně krápat vydrželo až do Kaunasu. Cestou je spousta pasoucích se krav a mezi nimi se prochází hejna čápů. Ubytováváme se v jednom motelu na okraji města Kaunas. Bydlení odpovídá ceně, je velice luxusní, a ráno na nás čeká bohatá snídaně. Nyní, ale vybalíme pár drobností z našich brašen, převlékneme se a znova ujíždíme na motorce, tentokrát omrknout město. Kaunas je druhé největší město v Litvě, legenda praví, že Kaunas, který leží 100km západně od Vilniusu na soutoku řek Nemunas a Neris, založil syn dvou nešťastných milenců. Krásná dívka Milda nechala vyhasnout svaté věčné světlo, když pečovala o svého milovaného Daugerutise a pomstychtiví bohové je odsoudili k smrti, oni proto uprchli do jeskyně a zplodili Kaunase. Město pochází ze 13.století, v 15. a 16. století žil Kaunas z obchodu na řece. Během druhé světové války se několikrát ocitl pod palbou, dnes je stále lodním přístavem se značným počtem studentů, pěknou architekturou a spoustou muzeí. Jen tak se procházíme historickým centrem města a protože už se stmívá vracíme se zpět do motelu na okraji města a vysíleni usínáme.

Pondělí 5.7.2004

Vstáváme brzo, protože na sedmou hodinu máme domluvenou snídani. Pak zabalíme naši batožinu a přesouváme se dál na západ země přes Šilute, kde tankujeme benzín do nádrže naší Hondy CB 750 ( 39 litů ). Cestou pokračujeme okolo řeky Nemunas a podél ruské hranice Kaliningradské oblasti. Ve Ventas se ptáme na ubytování a protože se nám na první pohled zdá dobré bereme ho, jenže po bližším prozkoumání se s Danem shodneme, že se poptáme jinde a tak vracíme klíče, bereme si zpět naše peníze a popojedeme kousek dál. Jupííí, tohle místo je báječné a tak pokoj bereme rovnou na dva dny. Motorku nám schovají do majitelovi garáže a protože už máme pořádný hlad jdeme něco dobrého zakousnout do místní restaurace s výhledem na Balt. ( vyberu lososa s hranolky, Danovi na zapití pivo a pro sebe svařené víno, za to vše platíme 45 litů ). Po večeři se zajdeme projít k majáku, místy jdeme podél pobřeží a Dan se pokouší hledat hnědavé kamínky. Co kdyby některý z nich byl jantar, povídá mi.  Vracíme se zpět a  ještě nejsme natolik unaveni, abychom šli spát, ještě si chceme vyfotit zapadající slunce. Čekání si krátíme v restauraci na terase při poháru a v deset hodin se dočkáme západu, popadnu foťák a na památku si vyfotíme pár snímků. Focení nás nějak vzalo, Dan se plíží pod okny našeho pokoje, že vyfotí čápa než ale zmačkl spoušť, tak čapík uletěl. Další fotografický objekt měla být volavka, ta ale  vzala dráhu ještě dřív než na ní Dan zaostřil.

Úterý 6.7.2004

Dnes k snídani ujídáme něco málo z našich konzervových zásob a vyrážíme na celodenní výlet na Kurskou kosu. Cestou v Kintai natankujeme ( 41 litů ), v Klajpedě zajíždíme k přístavu na trajekt, který nás převeze na Kurskou kosu. Tu postupně vymodelovaly větry a těžba dřeva. Tento cenný přírodní poklad je křehký – tvoří ho miliony zrnek neustále se pohybujícího písku. S pohybem dun blíže k Baltu  existují obavy, že by během dvou století mohl zmizet. V roce 1991 vznikl Národní park Kurská kosa, aby chránil duny, lagunu a přilehlé Baltské moře. Hlavním zdrojem příjmů je turistika, která je ale zároveň největší hrozbou pro životní prostředí. Tradičně bylo hlavním zdrojem příjmů rybářství a rybáři dodnes udí své úlovky podle starého kurského receptu. Celá Kurská kosa je rozdělena na dvě části: severní polovina je Litevská, jižní polovina kosy je ruská a vede tudy silnice až do Kaliningradu, hlavního města sousední ruské Kaliningradské oblasti. Hlavním střediskem na litevské straně je Nida, přitažlivé letovisko na severní straně hranice. Má přístav, odkud jezdili křídlové čluny přes lagunu až do Kaunasu. Nyní tu kotví plachetnice, které vozí turisty. Samozřejmě Dan neodolá a už mě na jednu takovou táhne, hodinku se necháme vozit ve vlnách. Je to tedy hukot, vítr se opírá do plachet, loď naklání na jeden bok pak na druhý. Nemám moc dobrý pocit sedět tam v těch kožených motorkových oblečcích. Když pak stojím na pevnině měním názor – výlet byl moc pěkný, ale málem jsem se strachy ……. . Procházíme se dunami, píšeme pozdravy domů do Čech, pokoušíme se v rozbouřeném moři hledat jantar, Dan nejdřív lituje, že jsem nevzala plavky – šel by se prý vykoupat, ale po chvilce je rád, protože i když svítí sluníčko, fouká studený vítr a písek? Ten máme snad všude. Dokonce si ho dovezeme domů v záhybech kalhot.  K večeři si koupíme žuvias, což je uzená ryba, ale jíst jí budeme až na pokoji, protože  je nejvyšší čas přesunout se zpět na druhý konec kosy na trajekt. A tak pádíme závratnou rychlostí abychom tam byli včas. Jenže trajekt se zpozdil a tak tu čekáme dobrých 40minut než si pro nás přijede. V Klajpedě bereme benzín a zakousneme se do bagety. Na pokoj ve Ventas přijíždíme už za šera, kolem desáté hodiny, na podleze v koupelně vaříme fazole. Po večeři se umýváme a jdeme spát.

Středa 7.7.2004

Budíčéék, vyzvání mobil. Vstáváme, snídáme,  pakujeme naši bagáž. Vše důkladně připevníme na motorku a  vyrážíme na cestu. Tentokrát přes Šiluté, kde nakoupíme nějaké potraviny, v Šilalé trochu bloudíme, ale místní nám pomohou a vyvedou nás z města až na dálnici, která nás dovede  do Vilniusu -  hlavního města. Cestou musíme tankovat a taky stavíme abychom si protáhli kosti a nasoukali do sebe nějakou energii. Když dorazíme do hlavního města, padne rozhodnutí hledat ubytování v Trakaii, je tam kemp, pokud se nám jej podaří v té spleti značek najít, můžeme si tu konečně postavit stan. Jupííí, zadařilo se. Stan je během chvilky postaven a už se převlékáme do pohodlnějšího oblečení a vyrážíme na průzkum okolí. Půjčíme si také pramičku a jezdíme po jezeře. Už je dost hodin a tak se vracíme, jsme unavený a tak jdeme spát. Ale hlasitá hudba z auta jednoho z návštěvníků nám nedovolí moc zabrat a do toho ze sousedního stanu chrápe Holanďan.

Čtvrtek 8.7.2004

Moc nevyspaný vstáváme v šest hodin a jedeme do Vilniusu prohlédnout si město a památky. Nasnídáme se v Mekáči a pak se vydáváme městem. Vilnius je ve skutečnosti nejstarším barokním městem, podle legendy byl založen ve 20.letech 14.století, kdy se litevskému velkovévodovi, tábořícímu zde při lovu, zdálo o železném vlku vyjícím hlasem sta vlků. Vyložil si to jako výzvu k vystavění nedobytného města silného jako jejich křik. Nejpozoruhodnější památky jsou pochopitelně koncentrovány v historickém centru, a tak se tam  vydáváme také. V samém středu města na Katedrálním náměstí nejde přehlédnout katedrálu, na jejímž místě v dávné minulosti stál pohanský chrám zasvěcený Perkunasovi, litevskému bohu hromu a spravedlnosti. Naší pozornosti neunikne ani samostatně stojící zvonice, vysoká 57m. Zabrousíme také do židovské čtvrti, díky této početné komunitě si město vysloužilo přezdívku „ Jeruzalém severu“. Zajímavý je také Prezidentský palác přestavěný na počátku 19.století v klasicistním carském stylu. Palác využíval Napoleon, když  táhl na Moskvu, i jeho ruský protivník generál Kutuzov, který hnal Napoleona zpět do Paříže. No a nejvíc nás zaujalo jantarové muzeum, tady mi Dan koupil malý přívěšek jako suvenýr na památku. Město jsme si prohlédli, vracíme se zpět k motorce, natankujeme a v kempu poobědváme. Místa, kde ještě ráno stálo spousta stanů jsou prázdná, to všichni se přesunuli dál od chrápajícího Holanďana. Jen náš stan tu zůstal a tak se modlíme aby v noci znova nespustil. Ještě máme spoustu času a tak si jedeme prohlédnout vodní tvrz do městečka Trakai. Pečlivě zrestaurovaný hrad z červených cihel na ostrově na jezeře Galové pravděpodobně pochází z období kolem roku 1400, kdy Vytautas zjistil, že potřebuje silnější opevnění, než nabízel hrad na poloostrově. S břehem jej spojují dřevěné mosty. Trojúhelníkové   vnější nádvoří je příkopem odděleno od hlavní pevnosti, která má rozsáhlé centrální nádvoří a řadu ochozů, sálů a místností v nichž sídlí Trakaiské historické muzeum. Po návratu do kempu zabalíme a připravíme na zítřejší cestu a jdeme spát.

Pátek 9.7.2004

Vstáváme brzo ráno, zabalíme stan a v sedm hodin opouštíme kemp. Uháníme přes Mariampole, Suvalky rovnou do Varšavy. Cestou několikrát stavíme na protažení, na hranicích se fotíme a loučíme s Litvou. V Suvalky  bereme benzín a snídáme. Zásoby benzínu doplňujeme ještě ve Vyškově, pak hledáme cestu do Stanislavova před Varšavou. Do penzionu Twins dorazíme pořádně omoklí, jeden jediný mrak široko-daleko a on spadne přímo na nás. Ubytujeme se, umyjeme a jelikož je už po dešti odjíždíme si prohlédnout centrum hlavního města Polska. Protože máme  hlad, kousek od centra si v restauraci objednáváme moc dobré jídlo, posilněni chvátáme prohlédnout si památky. Zdržíme se jen chvilku, cestu do penzionu opět trochu hledáme ve spleti nadjezdů a podjezdů. Ještě koupíme nějaké ovoce a hajdy spát, protože zítra nás čeká cesta domů do Čech.

Sobota 10.7.2004

Místo v šest vstáváme o půl hodiny dřív, protože Dan je nervózní z toho jak projedeme Varšavu. Všechno zabalíme, napakujeme na motorku a už si razíme cestu domů. Zeptáme se jednoho policajta, zda máme opravdu správný směr, protože značení je dost mizerné. Ještě kousek a jsme za Varšavou. Jupííí!!! Cesta utíká, dvakrát natankujeme a ještě několikrát zastavíme na čůrání a protažení, konečně projíždíme hranicemi  Českou republikou. Hned za hranicemi sesednu z motorky a Náchodem jdu pěšky,  vůbec totiž necítím svůj zadek, z toho jak jej mám přesezený. Dan jede napřed, zda neobjeví nějakou restauraci, protože mimo jiné hlady už skoro šilháme. Za pár minut se pro mě vrací a jedeme dál. Hodujeme v České Skalici, jsou tři hodiny voláme rodičům, že dnes dorazíme. Za Hradcem ještě jednou natankujeme a okolo páté hodiny přijíždíme do Zelenče, kde nás vítají Danovi rodiče a později i moje mamka s taťkou. Všichni nedočkavě čekají na naše krásné zážitky z „Dobití Baltu“ !!! Na cesty jsme se vydali Dan, já a našim dopravním prostředkem byla Honda CB 750 z roku 1979.  Za týden na cestách jsme toho spoustu prožili, najeli přes 3260km. Motorka šlapala jak hodinky a to už je z ní pomalu veterán. Cestování nás vzalo a tak už vymýšlíme kam vyrazíme příště.